O původu farnosti a kostela

Vznik farnosti Benešov se datuje k 16. listopadu 1786.
Do farnosti patřily od počátku vzniku vesnice Benešov, Okrouhlá a Kořenec.                                                Později k nim byl připojen ještě Pavlov (dnes část Benešova), který spadal  pod Horní Štěpánov.  Pavlov byl přifařen  k Benešovu listinou z 31.května 1792.   

Domácí protokol čili Kronika kostela a fary na Benešově o vzniku farnosti  pojednává takto:            "Celá nynější farnost Benešovská, vyjímajíc jen Pavlov,  byla až do roku 1786  přifařena  do Knihnic  (Knínice), kde bylo probošství premonstrátského kláštera  z Hradiska u Olomouce, kamž  celé hory pod panství a patronát náležely.  

Když byl klášter ten za císaře Josefa II. v roku 1784 spolu s ostatními mnohými kláštery na Moravě zrušen, připadlo panství Hradišťské a s tím i  Šebetovské   fisku,  a patronát převzal Náboženský fond  ( nadace  -  byl to státní úřad, který se měl starat  o stavbu nových kostelů  v odlehlých místech celého mocnářství ), kterýž kostel zdejší s farou a školou stavěti započal v roce 1786.   

O postavení kostela na Benešově vypravuje se mezi starými lidmi následující :

Když byly zkonfiskovány statky Hradišťské, bylo slyšeti, že se má stavěti také  na horách zdejších kostel  a zřízena býti farnost samostatná. O to ucházeli se obyvatelé z Kořence a chtěli ho stavěti asi uprostřed Kořence  na kopečku směrem k Štěpánovu. Rovněž i  Okrouhelští se o kostel  ucházeli,  chtíce ho stavěti na vyvýšenině u obce  směrem k "Raclové louce",   a měli to  snad už slíbeno, jenže potřebovali složiti nějaké peníze  (asi 300 zlatých ). Poněváč jich doma neměli, šli            na Benešov k zámožnému šenkýři Jiříku Střížovi, aby jim je půjčil, přitom se  snad zmínili, nač jich potřebují. Šenkýř jim řekl, že jich doma nemá, ale že je do dvou dní jim zaopatří.  Zatím ale domluvil se  ještě  s  jinými  Benešovskými, vzal peníze  a  jel  ještě  s rychtářem Minxem  do Olomouce ještě tu noc, tam peníze složili  a  dosáhli  toho ihned, že se  má kostel stavěti na Benešově. 

Když se vraceli, potkali hned u východu ze brány arcibiskupského paláce  sousedy Okrouhelské.          Radostně prý si klepli na kapsu a zvolali na ně:  "Tuť už to máme ! "
Tím na sebe popudili Okrouhelské i Kořenecké tak, že po dlouhou dobu  nechtěli jim ničím přispívati  na potřeby kostelní, vyčítajíce jim, že je podskočili, že měl státi kostel u nich, aby si  tedy sami platili.

Jelikož hradišťský klášter byl zrušen a kněží se museli rozejít, byl ustanoven  P. Rafael Tobiáš Schmid    za prvního faráře a P. Jan Norbert Wambera za prvního  kaplana  na Benešově, kam nastoupili            3. dubna  1787.  Kostel však postaven ještě nebyl,  proto byla vysvěcena tehdy  nově postavená  hospoda Jiřího Stříže, aby se tam prozatímně mohly konat bohoslužby.  

4. dubna  1787 byla zmíněná hospoda vysvěcena  a  5.  dubna  1787 v ní byla sloužena
první mše svatá.  Fara v té době také ještě nebyla hotová (není známo, kdy byla dokončena),
proto kněží byli prozatímně ubytováni v soukromých domech.

Kostel byl postaven roku 1787 ve slohu renesančním  a vysvěcen na svátek sv. Martina                            11.listopadu 1787  arciknězem  z  Boskovic  P. Vavřincem Vincencem Mertou. 

Postavení kostela připomínala základní deska  (v latině), která je  umístěna  za hlavním oltářem.            Při rekonstrukci stropů byla zazděna.  Dnes lze spatřit pouze část této desky.

Kostel je zasvěcen Povýšení sv. Kříže.  Farnost Benešov byla vyjmuta z arcidiecéze olomoucké              1.ledna 1863   (spolu s celým boskovickým děkanstvím)  a  připojena  k  diecézi  brněnské. 

Zvláštností  kostela  je  to,  že  není  situován  podle  zažitých  zvyklostí.  Oltář není postaven směrem k východu, ale k jihovýchodu. Apsida presbytáře byla stavěna do mnohoúhelníku, jak je  možné  ještě vidět dnes  z venkovní strany kostela.   

Původní strop byl rovný a tudíž vyšší. Ještě dnes lze spatřit  na půdě kostela                                              zbytky původního stropu a malby. Poněvadž byl ale stavěn ze surového materiálu,
hrozilo  již  po  4  letech  ( 1791 ), že  se  zřítí.  Proto byl strop stržen  a  nahrazen novým, klenutým.        Jelikož by původní slabé zdi těžké klenutí neunesly, bylo třeba postavit  podpůrné  pilíře  a  zdi               uvnitř  kostela.  Apsida  presbytáře  byla  uvnitř  kostela  vyzděna do oblouku.

Presbytář se zúžil a pouze vrchol klenutí sahá do původní výše stropu. V roce 1871  těžké  klenutí          a kamenná krytina na střeše způsobily, že zdi se začaly rozestupovat  a hrozilo, že  klenutí spadne.      Proto byly zdi staženy železnými tyčemi.  Původně měly být tyče vedeny  vrchem klenutí, aby nerušily  ráz kostela, ale nesvědomití pracovníci jej přece vedli kostelem. 

Délka kostela je 30 metrů, šířka 10 metrů a výška stropu 10 metrů.
Nad vstupem do kostela je čtyřhranná věž, vysoká 30 metrů. 

Ke stavbě kostela se váže jedna pověst, která však nikde není zaznamenána:                                              Vedením stavby kostela byl pověřen nadlesní,  který se snažil na úkor stavby obohatit.
Na stavbu již zmíněného rovného stropu použil surového dřeva,  které se za krátkou dobu                      znehodnotilo natolik, že rovný strop  byl stržen po 4 letech, aby se nezřítil.

Po smrti nadlesní nenalezl klid -  až tehdy, když byl pochován pod schody u vstupu
do kostela, aby každý návštěvník šlápl na jeho ostatky, a tím byla odčiněna jeho vina.

Návštěvníci kostela si určitě všimnou, že jeden ze schodů je prasklý. Mezi místními
obyvateli se vypráví, že pokaždé, když byl tento schod vyměněn, tak opět praskl.                         

Chodby pod kostelem  :  9. srpna  1976 navštívil naši farnost proutkař pan Hradil z Brna,
který potvrdil existenci bývalé tvrze na místě kostela,  ale nepotvrdil existenci hrobu                                pod schody při vstupu do kostela.

Dále zjistil, že pod kostelem vedou tři chodby směrované  asi takto :
jedna vede JZ směrem pod úhlem 75° asi do míst domku čp.3,  druhá vede                                                opačným směrem  do vsi na stavení čp.48  - bývalá hospoda,  kde se dřív sloužili mše,                            třetí je JV směrem 30°  -  na stavení čp.7,  tato chodba začíná před hlavním oltářem.  

Tyto chodby sloužily v době válek pro obyvatele obce nebo jen statku jako únikové.
Rovněž z té doby pod kostelem zjistil existenci hrobů - před hlavním oltářem vlevo je hrob                    muže a vpravo hrob ženy. Další hroby jsou v zadní části kostela napravo pod okny sv. Cyrila  a Metoděje.  Odpočívá tu věčným spánkem 6 mužů a 6 žen.

To by měly být pozůstatky z doby před stavbou kostela, protože za vlády Marie Terezie   bylo volné      pochovávání do kostelů mimo hrobek zakázáno.  Zda je vchod do chodeb  pod hlavním oltářem,          se nepodařilo potvrdit  ani při generální opravě roku 1994, kdy byl odstraněn stupínek pod hlavním oltářem.  Touto skutečností se totiž nikdo nehodlal moc zabývat.                                                                    Nakolik se ovšem dá opřít o informace proutkaře, není zcela zřejmé.